Report
2.4.2005 :: Kladno :: Krušovický sklípek  :: (Míra)

Sobota, krásný slunný den, letos již první - není lepší kombinace na koncert ve Sklípku. Na předkoncertní zkoušce, která se konala na novém tmavomodrém koberci, neladila jedna z kytar tak, jak má, díky většímu prohnutí krku než bylo únosné, a tak logicky muselo následovat nouzové řešení a to výpůjčka jedné z mnoha kytar od legendy Jana K. konkrétně jeho velmi vzácné červenoperleťové sólovky se sukem. Při čekání na opožděného Cyrila z Jonestownu, který měl přijet pro zpěvy, jsme se pustili do opravy různých nefunkčních věcí v a u naší zkušebny. Popravdě napsáno byli jsme v celku úspěšní - hlavně Jiří, který se ukázal jako rozený opravář především PC techniky, konkrétně monitoru. A také, a to je to hlavní, jsme vymysleli novou míčovou hru, kterou jsme pojmenovali podle dvou věcí nejpotřebnějších k samotné hře - a to rokle a míče, tedy Rokleball. Hra je velmi zábavná a na pochopení a fyzickou kondici nenáročná (samozřejmě záleží na počtu a dovednosti hráčů a především na velikosti rokle). Podstata hry spočívá v tom, dopravit míč do co největší vzdálenosti od země a ještě k tomu při zpáteční cestě na zem trefit jakoukoliv střechu domů v okolí rokle. Jediný sporný bod této, snad v budoucnu olympijské (letní či zimní?), hry je okamžik, kdy se míč ocitne v okapu trefené střechy - o tom, zda hráč, který do okapové roury míč (chtěně či nechtěně) umístí, získá kladný či záporný bod do celkového skóre rozhodne až svaz tohoto sportu, který zasedne druhé úterý po posledním úplňku. Pro zájemce, kteří by si tuto super hru chtěli zahrát, máme cenou radu nad zlato a to - zajistit si podavače míčů z okapových rour z domů v okolí rokle. Cyril stále nikde, ale svou návštěvou nás poctil sám velký J.K. na svém pekelném stroji a ve své pekelné kombinéze - je veliká škoda, že už nemá svou legendární přilbici s jezevčím kožíškem. V čase, kdy se mělo ve Sklípku začít hrát, dorazil Cýra pro zpěvy, my naložili aparát a vyrazili do Sklepa. Celá akce byla spíše pojatá jako přátelské setkání u alkoholu s hudební produkcí něž oficiální koncert, což se projevilo na návštěvnosti. Při příjezdu do Krušárny jsme zapojili zpěvy a postavili aparát, neboť domluva zněla, že budeme hrát první. Zvuk ve Sklípku je vždycky jiný a skýtá určité záludnosti, ale co se nemění a zůstává pokaždé stejné je příšerné vedro při hraní. Naší produkci (s jedním přídavkem) jsme zvládli celkem solidně, lidi se bavili, což je vždy příjemné, ale v případě Sklepa i někdy nebezpečné - taneční parket i pódium je architektonická slabina tohoto zařízení. Po nás hráli Destroyself, které jsme naposledy viděli a zároveň i slyšeli ještě v době, kdy nikdo z nás ani nepomyslel, že by snad někdy vůbec hrál na nějaký hudební nástroj a už vůbec ne, že by to ještě někde veřejně prezentoval např. s kapelou. Chlapcům z Děčína to hrálo velmi, velmi slušně. Asi největší ohlas z celého jejich repertoáru měla převzatá skladba od 4 Promile. Jako poslední Jonestown se svým nátěrem. Večer v rodinné atmosféře se vcelku vydařil a dá se napsat, že dopadl tradičně tzn. upravením některých členů kapely (nebudeme konkrétně jmenovat, protože Kuba si nepřeje, aby se to moc rozmazávalo) do tradičního (nejen) víkendového stavu atd.

zpět