Report
23.9.2005 :: Děčín :: Beseda :: (Míra)
Přesně v pravé poledne nás zastihla nepříjemná zpráva o Jirkově angíně a tak nás čekalo, již podruhé tento měsíc, hraní ve čtyřech. V podvečer a v poklidu jsem naložili aparát a hezky pohodlně ve třech vyrazili na sever. Proč ve třech? Proto! A taky proto, že Wenca nastupoval až v Ústí n/Labem, kam ho to ještě přes týden nepřestalo bavit jezdit. Cesta ubíhala přímo ideálně, Kuba aby nebyl neklidný a mrzutý nakoupil piva a přesně v 19:30, jak bylo dříve domluveno, jsme zastavili před motorestem u zdymadel na okraji Ústí, kde se zase uklidňoval Wenca. Po další uklidňovací dávce jsme pokračovali směr Děčín. Už samotný příjezd do již zmiňovaného města naznačil, že něco najít bude umění - i tady totiž asi platí:„Vykopej si svojí díru a měsíc, dva sní nic nedělej“. První úkol, docela snadno zvládnutý, bylo najít vlakové nádraží, kde se posádka auta doplnila na číslo pět a to o Wencovou přítelkyni. Druhý úkol, najít samotné místo konání akce i přes popsání cesty místí rodačkou, se ukázal jako pěkný oříšek. Vjeli jsme kam se dalo a vyjeli jsme co se dalo - vše se v dobré obrátilo, místo akce se objevilo. V klubu Beseda právě dohrála první kapela Čachochbili, my nanosili aparát k pódiu a zahájili besedu na baru. Druhá kapela Destroyself ukázala, kdo je domácí stár a songy od 4 Promile jako např. Timur či Mikulášova pomsta nás velmi potěšili. Třetí hrálo Smíšený zboží, které zároveň křtilo nové CD a na závěr my. Po prvních třech věcech se zdálo, že si uděláme takovou malou zkoušku se zvukařem, ale po chvilce se parket i zbytek sálu zaplnil a my si koncert pěkně užili. Už dlouho se nám nestalo, abychom hráli tři přídavky, ale když už jsme jeli takovou dálku a lidem se to líbilo, tak proč ne. Za pár slov stojí i moje velmi zajímavá po koncertní debata, při balení aparátu s pomocníkem zvukaře, který žil ještě v domnění, že Poldovku řídí pan Stehlík a který odmítl uznat volejbal a hokejbal za sportovní odvětví. Rozhovor směřující čím dál tím nikam ukončilo složení aparátu a jeho věta, že je Sparťan. Povídání o cestě zpět bude dnes o něco delší než je zvykem. Vojtovo oznámení, že budeme kolem druhé hodiny doma se Wencovi tak znelíbilo, že se ho snažil všemožně překazit. Lstivě Vojtovi namluvil, bohužel mu Vojta uvěřil, že jet přes Terezín by byla naše velká morální prohra a že zná zkratku. Hned za Lovosicemi poručil zabočit doprava - kamsi do polí a to byl konec. Po komunikacích, kam by ani traktor nevyhnal jsme se vypotáceli, kdesi u Libochovic a posléze u Třebíze. Další cesta už byla klidná s pocity morálních vítězů jsme se dostali ve tři hodiny na Doksy a pak i domů na Kladno.

zpět