Report
9.11.2007 :: Teplice :: Klub Božák :: (Míra)

Hraní v Teplicích bylo pro nás jednou velkou neznámou, ale jak se nakonec ukázalo, byl to velmi super výlet. Funkce řidiče a zároveň vrchního nakladače byla obsazena Davidem, který hlavně při nakládání dominoval v hledání a vyplňování zbytečně prázdných míst v kufr a v jeho bezprostředním okolí, ale jelikož jsme z Kladna vyráželi jen ve čtyřech, nemuselo nás až tak mrzet několik věcí v útrobách auta, neb teorie: „Kytara není tak dlouhá jak se zdá“ se opět nepotvrdila. Prvotním úkolem dnes nebylo sehnání Rumu, ale vymyšlení cesty jak se dostat na dálnici s označením D8, což je z Kladna problém skoro neřešitelný. Nakonec zvítězila varianta s krycím názvem „K“ tzn. vzít to přes Kralupy. Cesta do Teplic by se dala označit za klidovou záležitost. V Kralupech tradičně několik hlídek VB, ale nestavěla nás ani jedna, ani když je David popichoval troubením. Na „Božák“ se dorazilo v přesně stanovenou hodinu a to ve 22:00. Náš obdiv hned sklidil asi dvacetipatrový panelák, v jehož sklepení se již zmiňovaný klub nachází. Kochající pohled netrval moc dlouho, protože začal foukat pověstný vichr z hor a my se radši rychle uklidili do útrob klubu. Po překonání několika ležících těl a točitého schodiště, jsme stanuli v prostorách velmi hezkého a útulného klubíku, kde již naplno probíhala produkce. Hned první, s kým jsme se v tváří v tvář střetli, byl Václav, jenž se ihned začal dožadovat proplacení lístku za vlak, kterým z Ústí do Teplic přijel, leč marně. Další zajímavé setkání, možná i třetího druhu, potkalo následně Kubu, který byl cestou k Rumu tzn. na Bar zasažen do hlavy letícím psem. Malé znejistění, cože se to vlastně děje, z kterého nás vyvedl, asi nejen silně alkoholem máznutý, majitel létajícího psa, který se začal ohánět hesly, že si se svým psem může dělat co chce. Naštěstí ho zpacifikovalo několik přísedících u baru, což nám ušetřilo práci a námahu, ale hlavně dotyčného uchránilo od několika zlomených kostí. Začala hrát druhá kapela, padlo několik rumů a naše pozornost se upřela na TV, kde se odehrával záznam utkání ve Snookeru za našeho zasvěceného komentáře, plného chytrých poznámek a připomínek. Večerní hodina pokročila a nastal čas hraní našeho. Těsně před produkcí zasáhla naší kapelu velice příznivá zpráva až z Ostravy, kterou pochopí jen zasvěcení, ale její obsah je natolik pozitivní, že jistě stojí za připomenutí, ale zpět k večeru a k našemu hraní. O naší produkci jsme si nedělali žádné přehnané iluze, ale už při zvuku se z publika ozvalo několik hlasů žádající zahrání několik konkrétních písní z naší dílny, což nás překvapilo, ale zároveň i potěšilo. Následné hraní byla super záležitost, zvuk paráda, lidi pařící a zpívající naše texty, co víc si přát? Po koncertu následovala ještě malá debata s fans, odnesení aparátu a jeho nakládání ve větru a dešti, které bylo náročnější, protože nám přibyla jedna kytara, krosna a Václav. Cestou zpět se už nic zásadního nestalo a my přes Prahu zdárně doputovali k domovu. Fotodokumentace ZDE.

zpět