Report
14.6.2008 :: Králův Dvůr :: Nádvoří zámku :: (Mejra)

Tato akce pro nás začala už nějakých čtrnáct dní zpátky, kdy před nás předstoupil Bárt s prosbou, zda bychom mohli tento koncert odehrát bez jeho přítomnosti, že má exkluzivní možnost jet na letošní EURO a to konkrétně na zápas Česko vs. Turecko. Koncert jsme rušit nechtěli a Václavovu radost z případného zájezdu také ne (s odstupem času mohu směle napsat, že to také mohlo být poslední EURO, kam se náš Vašík podíval i když já Bártoslava osobně varoval, ať tam nejezdí, že bude ostuda atd., atd., ale je to marný, je to marný, je to ...) a tak nezbylo nic jiného, než opustit model dvou zkoušek za měsíc a dát hned dvě zkoušky za týden a pokusit se s Davidem zfackovat repertoár s co nejmenšími škodami na kráse. Jak se to povedlo či nepovedlo si netroufnu sám bez nápovědy publika posoudit, ale udělali jsme proto maximum a občas jsme zašli i do extrémních situací. Do Králova Dvora jsme se vydali krátce po obědě. David a i ostatní vyvezli rodinky na výlet a tak jsme utvořili hezkou kolonu. Místo konání festivalu jsme našli až na druhý pokus, holt jednou nevezmu mapu a už se bloudí. V hezkém a pro festival jako stvořeném areálu místního zámku jsme se přivítali s Radkem z Nežfaleš, tj. s hlavním to pořadatelem pro tento den, také s několika známými a kamarády a taky s jedinou naší věrnou a neomylnou fanynkou z našeho města paní Poldi (s ohledem na monitoring od všelijakých živlů nejmenuji). Festival právě začínal, lidí nebylo zatím mnoho, dohrála první nebo druhá kapela (teď nevím) a přišla řada na nás. Pomalu jsme nanosili a postavili aparát a začali zvučení. Osoba pana zvukaře byla přinejmenším divná. Povaha a chování děda vševěda - všechno znám, všechno vím a od všeho mám klíče, ale výsledek byl velká bída. Nevím jak venku, podle poslechu ostatních kapel zvuk připomínal vysílání rozhlasu po drátu, ale nahoře se moc zvukově nepředvedl. Koncert v rodinné atmosféře jsme, v netradiční sestavě a rámci možností odehráli obstojně a bez nějakých větších excesů. Po hraní, sbalení a naložení aparátu jsme ještě chvilku pokecali a pomalu jsme se rozloučili a postupně se rozjeli na chaty a za dalšími víkendovými dobrodružstvími. Na závěr reportu tu máme osobní vzkaz pro Václava: „Po žních půjdeš k TURKOVI!!!“

zpět