Report
13.2.2010 :: Dobříš :: Trezor :: (Mejra)

Hned úvod našeho výletu naznačil, že jsme i v novém roce ve skvělé formě - Dáda si zapomněl hlavu (součást kytarového aparátu), Kuba telefon a samotný odjezd s hodinovým zpožděním dokázal, že dodržování tradic je naše velmi silná stránka. V autě se terčem zábavy od počátku až do konce stal Kuba, který dezertoval na místo vedle řidiče v domnění, že nás vytrestá, ale opak byl pravdou a na jeho hlavu a osobu se sypala jedna jedovatá narážka za druhou a když se pochlubil, jak umí krásně venčit psa, byl v tu ránu odsouzen k veřejnému slovnímu lynčování. K tomu se Dáda vytasil s jedním z mnoha úplatků z práce v podobě vynikajícího červeného vína, a tak cesta krásně a i díky Vojtovi rychle utekla. Po příjezdu na Dobříš, proběhla nezbytná prohlídka okolí, co všechno se změnilo apod. Došlo i na vzpomínky nedávno minulé, co všechno jsme tady již vyvedli. Padlo také několik návrhů, jak bychom mohli vyplnit volný čas, ale nápad zkoušení tvrdosti ledu na Papeži převážil instinkt sebezáchovy a vidina rumu. Po natahání aparátu jsme zasedli k hranatému stolu a vyhlásili volnou zábavu. V tu samou dobu začalo též i první testování obsluhy, co všechno snese a jak je na tom s nervovým ústrojím. V TV běžela olympiáda, Dáda připravoval Kubu na koncertní fmol,  začala hrát první a zároveň předposlední kapela večera. Ocenili jsme, oproti minulosti, vylepšený PA a zvuk. Po desáté večerní jsme se dostali na řadu i my. Pro tento koncert a s ohledem na to, že jsme na to delší čas opět nešáhli, jsme zvolili náš standardní a osvědčený komorní jazzový set, který se dá též označit jako průřez celé naší minulé, součastné a i budou tvorby. Koncert se vcelku vydařil a my jsme si zase po čase pěkně společně „zamuzicírovali“. Z následných událostí kolem baru stojí za zmínku snad jen dvě situace s Kubou v hlavní roli. První - to když Kuba, pikolíka, který stěží stačil naší „svatou kytarovou trojici“ zásobovat přísunem rumu, neustále a čím dál tím více důrazně upozorňoval, že ho zabije a pak si ho ogrilujeme. A druhá - když Dádu, celkem stylově, dvakrát za sebou, zlil pivem. V punkové hantýrce by se klidně dalo napsat: „že mu pivo chrstnu přímo do ksichtu“. Dáda se však ukázal jako charakter a Kubu se rozhodl zpacifikovat až venku. A když sám, a to je co napsat, dobrovolně uznal, že alkoholu bylo dost, což potvrdil zoufalým hledáním své kytary, která ležela přímo uprostřed pódia, byl nevyšší čas zavelet k odjezdu. Přesun celého ansáblu ven proběhl překvapivě snadno a rychle. S Vojtou a s větší či menší pomocí a záškodnictvím ostatních, jsme naložili aparát a v záchvatech smíchu sledovali počínání zbytku světa. O úvodní komické číslo se postaral Kuba, který aportovat pet lahev s pivem a tím zkušeně na místní komunikaci zastavil dopravu. Naštěstí nic nejelo. Pak už proběhlo tradiční skákání do jalovce obecného. Venca tentokrát upustil od svého tradičního skoku plavmo s rozběhem, ale zvolil novinku - skok ze skokánku, do praxe převedeno z recyklačního kontejneru na plasty. První dva Václavovi pokusy poznamenala zřejmě tréma a tak na scénu nastoupil Kuba, kterému se však dobýt vrchol popelnice, i přes veškerou snahu a podporu ostatních, nepovedlo a jeho dva nekontrolovatelné pády mimo jalovec vyústilo k poradě jury, která posléze Kubu ze skokanského klání vyloučila. Do výčtu skotačících dětí nám chybí už jen Dáda, který vše z povzdálí sledoval a po diskvalifikaci Kuby naplnil svůj, již zmiňovaný, slib a  jal se mstít za pivovou sprchu. Ovšem zdecimovaný a z výstupu na popelnici vysílený, Kuba si při dalším nekontrolovaném letu k zemi rozpomněl na staré známé úsloví: „Tonoucí se stébla chytá“ a k Dádově smůle, ale k notnému pobavení publika, se chytil za rukáv jeho péřovky, načež celou situaci okomentoval slovy: „Já jsem ti asi roztrhl bundu“. Posledním číslem bylo třetí kolo skoků v podání Václava, které již nepostrádalo tolik očekávanou úroveň a kvalitu. Skokanské choutky neopustili Václava ani cestou zpět, když hned v jejím počátku zahučel skokem plavmo ze zadních sedaček do „kokpitu“ tranzitu a znemožnil tak Vojtovi pokračovat v řízení. Téměř okamžitě byl Václav usazen k bočním dveřím, aby případně skákal z nich a zabil či zmrzačil jen sám sebe a ne ostatní. Další skokanské představení se již nekonalo, neb se Václav uklidnil a také zabavil na nějaký čas bagetou. A když Vojta odmítl na dálnici zastavil na koulování, probíhalo vše, dle zavedených zvyklostí a standardů. Tedy až do zastávky na další benzínce, kde  proběhlo nejenom veřejné močení a možná i něco na víc, ale i zmíněné koulování a mírná destrukce všeho co bylo v dosahu, nebylo připoutané a dalo se hodit. Abych to nějak zkrátil a toto povídání ukončil. Další zastávka byla u nového bydliště Václava, kde jsme všem kolem bydlícím naznačili, co se jim tam přistěhovalo a jaké má tiché a slušné kamarády. Pak už následoval jen expresní rozvoz po Kladně, který nám zpestřil Kuba svou vychytanou „padací chůzí“ k domovu a další menší destrukce, tentokrát dveří u staré zkušebny a pak už s úderem třetí hodiny ukončení našeho výletu. Fotky z výletu na Dobříš >ZDE<. A bonus ve formě videa >EDZ<

zpět