Report
19.-21.8.2011 :: Dobříš :: Sestřelený léto:: (Mejra)

Dobříš a její široké okolí se stává stále častěji, naší oblíbenou destinací. Některá média a tiskové zprávy o nás dokonce prohlašují, že jsme i my hodně oblíbená kapela na Dobříšsku, což po letošním sestřeleným létu bude platit dvojnásob. Ale vezmeme to popořadě. A jelikož pořádek dělá přátele, je nutné před reportem samotným poznamenat, že některé jevy a události, prostě není a) v lidských silách popsat a to ani slovy b) vhodné popsat jako celek a to třeba i slovy. Proto omluvte nudná a hluchá místa reportu, ale cenzura je v tomto případě nevyhnutelná a slouží nejenom jako ochrana našeho okolí, ale především nás samotných. Celý víkend na Vojtově chatičce se jevil hodně slibně už od samého prvopočátku. No posuďte sami - v pátek festival volně přecházející do soboty, kdy byla v plánu Fildova (starší brat Václava pozn. redakce) rozlučka se svobodou. K tomu pak pivo, víno, rum, grilování, Pétanque, koupání atd. a to vše bez našich dam, které měly náhradní program. 19.8.2011 se taktéž zapíše do historie kapely, jako mezník, kdy přestáváme počítat vzdálenost koncertu na kilometry, ale nově na litry. Např. na Dobříš je to tři litry bílého vína. Nakládka aparátu, Fildy a Dády proběhla až na déšť, překvapivě hladce. Zde dostává prostor první nudné a hluché místo reportu. Protože, krom menší zácpy na (loni otevřeném a již opravovaném) okruhu, poloprázdného pravého zadního kola a neskutečné závislosti Fildy na cigaretách, nelze nic víc z cesty na Dobříš publikovat, neboť se zadní část auta proměnila v menší zvířecí smečku. Na Dobříši byl na chatě nejprve vyložen proviant a o kus dále, na místní střelnici i aparát. Festival byl v plném proudu a my už po očku pokukovali, co vyvedeme letos. Sedačka nebyla a tak kytarová sekce vzala útokem barové okénko a zbytek šel pozdravit Jindříška, který na nás již významně pomrkával a který byl pro letošní ročník nominován do funkce vrchního osvětlovače. Hnedle se nám taktéž dostalo ujištění, že letos je pódium z pevnějšího materiálu a neměl by se opakovat loňský propadák. Zanedlouho nastala hodina „H“ tzn. čas našeho vystoupení. Již zmíněný loňský propadák (pódiem) šlo jen těžko trumfnout (maximálně něco zapálit), a tak jsme po loňské estrádě a kabaretu letos vsadili na seriózní umělecký výkon, což se i snad podařilo. Ihned po naší produkci jsme s Vojtou přemístili aparát na chatu, aby i Vojta dostal možnost vyhodit si z kopýtka. Po pěším návratu na festival zkratkou přes kopřivy, jsme našli trochu posmutnělý zbytek osazenstva poblíž stanu určeného pro početnou skupinu DJ načež  jsme se dozvěděli, že nějaký hulvát měl nejapné poznámky na náš věk, ale než se vypravila křížová výprava, aby tlučhuba viděl jakou máme my starší sílu, zabrali jsme nedaleký RB bar, který jsme si během velmi krátké chvíle proměnili v luxusní samoobsluhu, jen to Mochito chybělo. A nastává další hluché a nudné místo reportu. Tedy až do doby, než se nám Dáda ztratil. Po marném stopování, volání a svícení, nás David kontaktovat šifrovanou sms zprávou, že našel koně a neví co má dělat. Až s odstupem času jsme se dozvěděli, že David vyhodnotil situaci na festivalu tak, že už v areálu dávno nejsme a vydal se k chatě po své ose. Další nudné a hluché místo reportu končí okamžikem, kdy jsme vstoupili na pozemek Vojtovi chatky s plánem povečeřet a jít spát. Ještě než jsme stačili cokoliv udělat, vystartoval na nás zpoza křoví soused, že jestli mu vzbudíme děti, tak uvidíme. Slušně jsme pana souseda pozdravili a upozornili ho, že neuvidíme nic, protože je jedna hodina v noci, tma a děti jsou to poslední co nás zajímá. Také jsme považovali za nutné souseda upozornit, že pokud hodlá i dále hulákat jak na lesy nejenom, že se jeho hysterický záchvat překlopí v infarkt, ale především si vzbudí děti sám. Pán ze sousedství si však naše dobře míněné rady nebral srdci a začal vyhrožovat nejrůznějšími orgány a institucemi. Tím pádem nastala menší sousedská výměna názoru. Vrcholem debaty byl zákaz rozdělání ohně a opětovné výhružky na zásah vyšší moci. To už jsem vyrazili do protiútoku i my a nerudného strejdu důrazně upozornili, že nás přestává dost silně bavit, je nás víc, máme sekyrku a ať si dělá co chce, ale hlavně ať se stará sám o sebe. To zřejmě zabralo, protože jsme milého souseda poté viděli až v dopoledních hodinách, jak balí a s celou rodinou a s velkou radostí opouští svou rezidenci. O sobotní sladké probuzení se postaral Filda, který se tak těšil na svojí rozlučku se svobodou, že ani dospat nemohl. Posnídal se Rum, dorazila harmonika a Dáda rozjel svojí oblíbenou hru: „Náhlá smrt aneb uspi koho můžeš“. A tak, jak Filda brzo vstal, šel si, jako vítěz náhlé smrti, lehnout první. Ale uznejte sami, že nasazené tempo, co písnička v rádiu = paňák, blbá písnička = dva paňáky, bylo doslova vražedné. Po menším hluchém tzv. Saudkovském místě reportu a nuceném poledním klidu se zamítl výlet do místních lesů a nastalo sportovní odpoledne. Pétanque se však Dádovi s Fildou zdál již po několika málo minutách jako zcela nudné a zbytečně málo bezkontaktní sportovní odvětví, a tak si ho za menší či větší podpory ostatních zpestřili prvky ragby a volného stylu. V samém závěru došlo i na tradiční sekání trenek a strhla se pravá, nefalšovaná vodní bitva. K večeru dorazil Jindra s Pizzou a se zbytky aparátu a začala příprava na dlouho noc. Opětovné nudné a hluché místo reportu narušil jen těsně před půlnocí opět spící a posléze probuzený Filda, který hyperaktivně pobíhal po celé osadě a mlel jeden nesmysl za druhým, až vzbuzoval dojem, že je buď náměsíčný nebo se propil do debility. Z nedělního dne už jen krátce -  ráno se neslo ve znamení blížícího se odjezdu a vidinou pondělní práce. Zajímavým zjištěním bylo, že jsme si celý víkend vystačili s jedním talířem a dvěma noži. Dádu si vyzvedla žena s dětmi a zbytek osazenstva zamířil k Vltavě na koupačku. Při zpáteční cestě jsme zhodnotili víkend jako velmi vydařený a bylo přijato usnesení, že by nebylo vůbec od věci si tento víkend brzičko zopakovat. Jsme všichni zvědaví, jak se s tímto úkolem Filda popasuje. Fotky >ZDE<.

zpět